Rodíme a kojíme podle 8 stylů?

Porodní a kojící svět je barevný. Každá žena, dítě, rodina, je velmi individuální.

Ale dnes, rozšířením internetu a různých Fb skupin, vnímám rozdělení žen a matek hlavně na 2 nejvíce viditelné tábory. Které jsou k sobě až skoro nesmiřitelné.

Medicínský a „alternativní“.
A někde mezi těmito 2 póly je SPOUSTA jiných žen a matek.

Ty, které jsou odolnější, si říkají, že porod je sice „děs a hrůza“, ale když porodily jiné, tak to také nějak zvládnou. A nebo si ťukají na čelo nad dnešními „výmysly“ s placentou, domporody atd.
Ale pak jsou i křehčí typy žen, které mohou propadat pocitu „neschopnosti“ a slabosti, že nejsou takové či onaké, že porod, kojení, mateřství úplně nezvládají. A pak řeší „traumata“ – oblíbené to slovo posledních pár let… (z porodu, kojení, mateřství).

A bohužel, oba tyto krajní tábory – medicínský i alternativní – diktují a často neuznávají to, co je jiné. Ale třeba zrovna pro konkrétní osobu to správné.
Nic není černobílé a každý jsme jiný a máme trochu jinou cestu.
A když se to týká i miminek (ať v bříšku nebo už narozených), ale i starších dětí, tak to platí dvojnásob.

Já si myslím (za ty roky praxe v terénu a sama se sebou, což také nebylo a není úplně jednoduché), že neexistuje jediná šablona na všechny a netroufla bych si už žádné klientce předkládat, jako že něco je to jediné pravé.

Nemám problém připravit nebo doprovodit ženu k domácímu porodu s porodní asistentkou ani ženu do velké klasické porodnice.
Snažím se pochopit jejich důvody a podpořit je v té jejich cestě.
Tak, aby jejich zkušenost s porodem byla hezká.

Takto to vnímám už pár let a velmi se mi to ujasnilo, když jsem byla na semináři Táni Havlíčkové Móda a duše, kde se probírá krom oblečení i 8 osobnostních typů. Původně jsem tento seminář brala jako svůj osobní, relaxační, že si na něm odpočinu od své práce, ale došlo mi tam hodně věcí a doobjasnění mých zkušeností z praxe.

Jsme prostě různé.

„Alternativky“ nemohou chtít po všech ženách:

* aby rodily super přirozeně nebo doma
* kojily do X let a kdekoliv na veřejnosti
* že jsou málo intuitivní když odloží děti do postýlek a kočárků…
* že zavinovačka je separační pomůcka
* jó, a taky dudlík je v této skupině veliký prohřešek 😀
Navíc tyto představy nemusí ani vyhovovat všem dětem i těchto „alternativních“ matek.
Pozor, necpěme dětem SVOU cestu.

„Neřešitelky“ nebo „konzumněji“ či více medicínsky laděné ženy a matky zase nemohou chtít po ostatních ženách:

* aby všechny ženy rodily v porodnicích za účasti lékařů (protože ti přeci „umí rodit“, studovali na to…)
* říkat o alternativních matkách, že to jsou „biolesany“
* že všechny děti mají být očkované
* že děti mají spát v samostatných postýlkách protože se jinak rozmazlí a ničí si páteř…
* oj… a šátek… brr, copak jsme v Africe??? 😀

K pochopení individualit  nám mohou pomoci i různé typologie. Např. klasická hvězdná znamení. Někdo narozený ve znamení lva se bude možná chovat jinak, než někdo jiný, narozený třeba ve znamení raka. Stačí si to jen trochu představit. Jak vypadá lev a jak vypadá rak.

Samozřejmě neberte nic dogmaticky, je to hra :).

A nebo Human design. Měla jsem před lety klientku, která tento systém studovala. A pomohlo jí to k pochopení rozdílnosti jejich 3 dětí. Proč jednomu z dětí nevyhovoval kontaktní způsob rodičovství, bylo spokojené samo v postýlce, netoužilo po nošení. Ona z toho byla smutná, myslela si, že něco dělá špatně a snažila se být ještě více kontaktní… Vyprávěla, jak z toho měli spolu trochu začarovaný kruh než to pochopila. (Děkuji této ženě za její sdílení v naší maminkovské skupině, které bylo velmi přínosné i pro nás ostatní).

Také může být inspirující Dynamika bohatství, která pracuje s 8 typy, lze si udělat svůj profil. Sice to stojí peníze, ale je to zajímavé.

A další hezké rozdělení na 8 typů má Táňa Havlíčková, o jejímž semináři jsem se zmiňovala na začátku.

Má 8 typů:
Sportovní. Princezny. Ležérky. Elegantní. Rebelky. Okázalky. Hvězdy. Avantgardy (čarodějky).
Přečtěte si ty názvy ještě jednou a zkuste si je představit.
Jak asi vypadají, jaký mají životní styl…

Možná, že už teď při čtení názvů stylů Vás napadá, že asi životní styl těchto typů nemůže být stejný.
A tedy ani to rození a kojení…

Na jejím webu najdete popisy stylů. Má tam hodně videí a zkušeností žen s hledáním svého stylu.
Zajímavé. A moc ráda bych od Vás dostala zpětnou vazbu, jak to třeba bylo nebo je u Vás, pokud víte nebo tušíte, jaký jste typ. Např. mezi mými klientkami je asi hodně ležérek a princezen, taky sportovní a čarodějky. Méně už elegantních a nejmíň rebelek, okázalek a hvězd.

A tak možná?

Sportovní typ – často porodí snadno protože to moc neřeší, nenechají se rozhodit ani naším porodním systémem. Myslím, že mezi nimi nebude příliš porodních traumat. A kojení také zvládají většinou s nadhledem a v pohodě. Prostě se s tím moc nes… = nepiplají, jsou se vším rychle hotové a zvládají v pohodě. Nenechají se vykolejit ani názory příliš  „alternativních“ matek.

Princezny – jsou křehké a jemné, potřebují dobře opečovat, někdy je toho na ně naloženo moc. Potřebují si umět říct o pomoc a nezapírat svou křehkost. Myslím, že tato skupina je hodně ohrožena dnešními „alternativními“ skupinami, z kterých někdy až agresivně sálá to, že matka, která nemá tu bojovnost a jasnou intuici, je slabá. Že normální je, to mateřství zvládat tzv. levou zadní, jako lvice si vše vybojovat – přeci to vše cítím a mám jasno, ne? A z druhé strany na princezny zase tlačí skupina sportovních, které mají také rychle jasno, a i uděláno. A přitom právě v té jemnosti a křehkosti mají tyto ženy velkou sílu. A je nádherné to objevit – obzvlášť u porodu to bývají až famózní zážitky.

Ležérky – stojí dobře nohami na zemi, sesbírají si informace a vědomě s nimi pracují. A ve správnou chvíli vypnou hlavu (což se u porodu často hodí.) Hledají si s rozmyslem svoji cestu. Sbírají informace na obou pólech a umí si je vyhodnotit a použít dobře pro sebe. Myslím, že jejich porody jsou často dost vydařené a pozitivní.

Elegantní – pro ně možná může být náročné, že porod ani mateřství nemá jasná žádná pravidla. Porod je naprosto neodhadnutelný děj pokud se mu nechá volný průběh a kojení dětí jakbysmet. Možná porod, který jde podle plánu a krmení lahvičkou může dát zase dobrý řád a organizaci dne. A pokud se sejdou v této kategorii matka i dítě, tak to možná bývají ty kojené děti, které spolu se svojí elegantní mámou najdou překvapivý řád i při kojení.

Rebelky – dělají změny. Mají hodně vnitřní síly. Teda pokud jsou sladěné samy se sebou. To pak dokáží až neuvěřitelné věci. Ale někdy tu svou sílu teprve hledají, ale navenek vysílají boj. V této kategorii si myslím, že bývají nejčastější nárazy s naším porodnickým systémem. Protože když jdou ženy do porodnice s bojovným naladěním, nemusí to být vždy pro ně výhra. A často jsou z toho pak smutky, zloba. Efektivnější bývá v porodnici chytře vykličkovat, ale to je ovlivněné odkud a od koho žena dostane informace. A rebelie a touhy dělat změny v porodnictví je lepší nechat až po svém porodu. Ten si užít v co největším klidu. Vnímám, že pokud jde rebelka navíc do klasické porodnice a bude podporována dalšími rebelkami v tom, co vše jí tam udělají špatně, co vše si musí vybojovat,  tak to nemusí mít zrovna šťastný konec. Že by jí mohlo pomoci jemnější nasměrování, uhlazení bojovného nastavení a rodit na dobře vybraném místě. A uvědomovat si rozdílnost. A nemyslet si, že jsem rebelka, když jsem třeba jiná kategorie, např. princezna. To je pak obzvlášť velký průšvih!

Okázalky – jsou to nejčastější typy žen, které volí k porodu domluveného lékaře? Nevím. A také nechci, aby to vyznívalo negativně. Lékař u porodu nemusí být vždy špatná varianta. Domluvený  lékař se možná častěji objevuje i u princezen, ale okázalky si ho myslím umí lépe vykomunikovat ke svému obrazu. Prostě v tom umí chodit. Jsou opravdovými klientkami. A také si dovedu velmi dobře představit okázalku, která volí normální přirozený porod a přitáhne si lidi, kteří ji dají dostatek úcty a respektu protože i ona toto vyzařuje vůči nim. Umí si dát navzájem ocenění. V péči o děťátko mají možná často někoho ku pomoci nebo velmi podpůrné muže.

Hvězdy – toto nevím, možná s nimi ani nemám zkušenost. Když jsem doprovázela porodem nebo mateřstvím některé své mediálně známé klientky, tak to asi nebyly hvězdy v této typologii, byly to spíš moudré ležérky.

Čarodějky, avantgardy – tato skupina je asi nejrozmanitější. Jsou zde ženy, které mají velikou pokoru, vnímavost a intuici. Nikoho nikam netlačí. Prostě vidí tu rozmanitost. Porodí dobře kdekoliv protože věří svému tělu, děťátku, jsou spolu napojeni, umí se ponořit do procesu. Pokud se nepovede hned všechno na 100%, tak to berou jako zkušenost, poučí se a příště jsou zas o kus dál.

Ale pak je zde i hodně zatím „rebelujících“ čarodějek, které vše „vědí nejlépe“ a mají tu svou pravdu. Tuto skupinu považuji v současné době za nejvíce ohrožující pro ostatní – hlavně pro ty jemné skupiny. Protože propagují přirozený životní styl a to vypadá tak správně a lákavě. Podle nich jsou často téměř všechny porody  v porodnicích špatně, kojení je samozřejmost až téměř povinnost, kojení na veřejnosti říkají, že nesmí nikomu vadit, jakékoliv „odložení“ dítěte (zavinovačka, kočárek, postýlka) je separace. Taky někdy tzv. tlačí hodně na pilu a to budí často nechuť i tam, kde by byla třeba snaha o zlepšení.

Každý styl je krásný. A obzvlášť když ho přijmeme, sladíme se s ním a těšíme se z něho.
A pak využijeme i při porodu a kojení jeho plusy a obrousíme to méně prospěšné.

Jsem mámou přes 25 let a tak mě to, už letité pozorování žen, ale hlavně sebe v proměnlivé roli matky učí, že fakt není nic černobílé. Že každá žena to může mít jinak a pro ni to je v tuto chvíli správně nebo to je správně pro její dítě.  A že někdy i to „nepřirozené“ může pomoci.

• Např. jsem musela v dulí praxi párkrát přijmout, že epidurál není vždy špatně, že pár klientkám pomohl k normálnímu porodu a vyhnuly se císařskému řezu. Ano, jsou to výjimečnější situace, ale jsou.
• Nebo porodní polohy – ani zde neexistuje špatná a dobrá pozice. Důležité je, aby to bylo nejlepší pro tu konkrétní ženu, dítě a situaci.
• Že někdy přechod z kojení na lahvičku může vrátit domů pohodu a je to v konkrétním případě lepší než rozsypaná matka.
• A že dudlík je někdy krásná záchranná pomůcka. Tímto tvrzením si troufám obzvlášt hodně, tak snad mě laktační poradkyně nevyloučí :), ale např. sportovní matky jsou důkazem, že dlouhodobé kojení a dudlík mohou být v pohodě slučitelné. I moji synové měli občas dudlík (a nejsem sportovní typ) a kojila jsem přes 2 roky – a to v době před 22 lety a navíc v nepodporujícím prostředí.

Atd. atd.

Táňa Havlíčková začíná svůj seminář touto názornou ukázkou:

Představte si 4 člennou rodinu:
– maminka je jako starostlivá slepička (není to myšleno hanlivě, naopak, jako kvočna, která si všechny hezky opečovává),
– tatínek je medvěd,
– dcera veverka.
Asi vidíte, že každý bude jiný a potřebuje něco jiného. Že najít vzájemné porozumění bude složitější. Slepička –  medvěd – veverka.

A do toho se narodí syn, který je ryba…

Mottem jejího semináře je:
Pochopením sebe sama, změníme svět.

A můj dodatek je, že i naše děti si pak často oddechnou :).
Protože když např. elegantní maminka (která chce mít řád, být stále elegantně upravená, vlasy, nehty, lodičky) bude mít avantgardní holčičku (která bude ráda v rozevlátých vlasech, oblečkách, běhat bosky) a maminka nebude tušit rozdíly, tak to spolu nebudou mít jednoduché…
Hodně se o tom dočtete v nové knize Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši.

Přijímejme sebe a nechávejme druhé. Neubližujme si navzájem ani v té dobré víře. Pravda má mnoho tváří a nemusíme zrovna my, vidět tu správnou.

Tímto článkem jsem chtěla hlavně vzkázat ženám, že je dobré filtrovat informace, ať jsou ze sebelepších zdrojů. A zamyslet se vždy nad tím:

 „A jak to cítím  já?“
A možná si pak s klidem a úsměvem řeknete:
“ Hmm, já to mám ale jinak“.
A uděláte to podle svého.

A bude Vám fajn 🙂 . 

Další odkazy:

Human design – http://www.humandesign.cz/index.html

Dynamika bohatství – http://dynamikabohatstvi.cz/