Natáčení rozhovorů o porodech

Jak to všechno bylo 🙂

S porodnicí Rakovník je u mě hodně spojen i tento videoprůvodce Pro maminky.
Když mě před těmi třemi a půl lety – na podzim roku 2016, děvčata oslovily na spolupráci a ptaly se, koho bych doporučila ze zdravotníků, velmi rychle mě napadly 2 osoby.
MUDr. Weberová, primářka dětského oddělení a neonatologie v Havlíčkově Brodě, výborná to lékařka, zastánkyně a propagátorka kojení a bondingu už možná 20 let, však si část jejího krásného povídání poslechněte v ukázce, a druhou osobou byl pro mě jasně MUDr. Poláček, primář porodnice v Rakovníku.
Přišlo mi totiž důležité, aby byli pozváni i lékaři, aby bylo ukázáno, že i mezi nimi jsou nejen velcí profesionálové, ale i lidé velmi empatičtí, vstřícní a respektující.
Paní primářku jsem znala z našeho kurzu pro duly Česká asociace dul, na kterém paní doktorka už léta přednáší. A pana primáře jsem znala z porodnice a hlavně z našeho prvního osobního setkání ještě se 2 kolegyněmi, kdy jsme ho navštívily v době, kdy se teprve rozhodovalo o dalším směřování této porodnice. A věděla jsem, že to je velmi vstřícný lékař.

Napsala jsem jim mail s prosbou, zda by se chtěli zúčastnit a podpořit toto natáčení. Oba mi napsali, že ano. Měla jsem z toho velikou radost. Souhlasili i přesto, že jsou oba velmi vytížení, a že se jednalo o osvětovou akci, nikdo z nás účinkujících si nebral žádný honorář, a ani jsme v té době nevěděli, jaký to bude mít dosah, jak se to celé povede.
A myslím, že se to celé povedlo hezky a jemně.

A tak, po přípravných peripetiích, nastalo natáčení.
Pro mě to byla první zkušenost před kamerou když tedy nepočítám moje období komparsů, kdy jsem si před lety takto brigádničila.
A to jsem ještě večer před natáčením odjela k porodu do Rakovníka…

V noci se tam narodil chlapeček , jeho maminka si ho porodila v kleku na žíněnce. Byl to úspěšný VBAC = vaginální porod po předchozím císařském řezu, jeden z mnoha úspěšných v této porodnici.
A zrovna sloužil pan primář. Takže jsme se ještě před natáčením sešli spolu u nočního porodu . V brzkém ránu jsem pak dojela domů, schrupla asi 4 hodiny a jela na natáčení.

Oproti ukázce byla realita natáčení v jiném sledu. Točily jsme totiž od konce.
První den se dopoledne jako první natáčelo šestinedělí a po poledni se natáčelo téma porod, na které dorazil rovnou z porodnice i primář Poláček a po natáčení se zase vracel zpět do porodnice.
Na tuto odpolední část se přidala i zpěvačka a herečka Bára Poláková, která už v tu dobu čekala své druhé děťátko. Jen to tam nikdo kromě její sestry a mě nevěděl.

Byla jsem zvědavá, jak si s panem primářem sedne protože už jsme s Bárou plánovaly, že na druhý porod pojede právě asi do Rakovníka.
A taky jo, natáčení se odehrávalo někdy říjen/listopad a v březnu Bára v Rakovníku krásně, zcela bez zásahů, na žíněnce (to je totiž takové oblíbené porodní místo v této porodnici porodila svou druhou holčičku .

Část těhotenství a kojení se pak natáčela v jiný den, a i na jiném místě. Zde se přidala skvělá zkušená porodní asistentka Kristina Zemánková, oblíbený gynekolog dr. Kačer a ještě laktační poradkyně Katy Šrubařová. Ta je moje bývalá klientka a před pár lety u mě v Černošicích vedla kurzy Vázání šátků, takže to bylo milé setkání po několika letech.
A opět přijela i paní primářka Weberová protože kojení je její velké a oblíbené téma. Strávila s námi celý den a ještě večer, po návratu do Havlíčkova Brodu šla rovnou do porodnice protože slíbila jedné ženě na šestinedělí, že se za ní večer zastaví a poradí jí s kojením.

Takže vidíte kolik dobré energie a nadšení za tímto projektem je.

A v závěru ukázky je kousek rozhovoru se mnou asi hodinu po jednom porodním doprovodu v Rakovníku. To bylo v den, kdy se měl se mnou natáčet medailonek u mě v Černošicích a pak měli jet rovnou natáčet medailonek do Rakovníka o porodnici a s primářem.
Ale v noci před natáčením jsem zas odjela k porodu , opět do Rakovníka, dopoledne se narodil chlapeček  Byl to pro tu rodinu hezký hojivý porod po předchozí těžké porodní zkušenosti z jedné velké pražské porodnice.
A mě si tam tedy po porodu odchytili před kameru, no, trochu tam uslyšíte, jak pletu jazykem z únavy .
A svůj medailonek jsem pak natáčela už sama u sebe až v lednu roku 2017.

Jsem za celou tuto zkušenost velmi ráda, vidím tam kus svého pracovního života, mám s ním spojená krásná narození několika dětí, a ted ve vzpomínkách, když už opadla tréma, tak mohu krásně napsat, že mě to i hodně bavilo.