Milá Jitko, moc Vám děkuji za úterní kurz. Pomohlo mi to usadit, co jsem načetla a z čeho jsem začala být už značně zmatená a znejistěná (mám dítě nosit nebo mu tím křivím záda? Mám se věnovat svým věcem nebo pak dítě zanedbávám? Myslím na něj dost nebo málo? Mám pak mazat touto mastí nebo jinou? Vážit - nevážit? Koupat - nekoupat?) Nějak mi to vrátilo ten aspekt zdravého rozumu a uvažování, chuti a sebedůvěry, že to zvládnu a že to je radost! 🙂 A pak ten úsměv, na to teď často myslím 🙂 Tak moc děkuji a budu se těšit na dalších kurzech s miminkem 🙂 Mávám vřele,

Anna

Dobrý den Jitko, moc Vám děkuji za úžasný kurz a veškeré informace. Lepší přípravu na miminko jsem si ani nemohla přát 🙂 Určitě Vás budu vřele doporučovat dále. Mějte se moc krásně!

Petra

Nejprve jsem celá šťastná žehnala za nápad pořádání Festivalu Respekt k porodu. Tam právě na stolku jsem sebrala vizitku na Jitku a už se to dalo do pohybu. Nejprve jsem paní Jitku zahrnula mnoha emaily a ona trpělivě ochotně odpovídala. Až pak jsem dorazila na kurzy. Uvítala nás v krásném prostředí, kde jsem se mohla cítit přirozeně a uvolnit. Bylo nás,budoucích maminek, tak akorát pro zachování intimity. Překvapilo mě, jak paní Jitka dokázala naplnit daný čas důslednými informacemi, které v knihách nejsou.Zná to vyloženě z praxe.. to je evidentní. Fundovaně i s humorem, příjemným hlasem. Pro mě je intonování velice důležité,jsem citlivka..a naše miminko má hudební vkus.To vím už nyní, dle toho, na co reaguje.. A tam spokojeně vrnělo v bříšku a občas svými pohyby doplnilo témata, co jsme probíraly. Od kojení - techniky,pomocných triků a péče, po polohy nošení miminka a cvičení v šestinedělí. Vedla nás, jak si lépe uvědomit funkce těla a pomáhat si dechem. Samozřejmě proběhlo i téma praní,přebalování a koupání. Některé informace jsem předtím nikde nevyčetla ani nevyyoutubovala, a to jsem byla velice šťastná..Obohacená. Už se těším na další setkání.

Lucie

Dobrý den, Jitko, ty poslané materiály - to je tedy nálož! 😀 Moc děkuju! Taky moc děkuju za kurz. Budu se opakovat, ale zase jsem byla nadšená. 🙂 Kurz mi doplnil přesně ty informace, které jsem potřebovala, a pomohl mi ujasnit si názor v některých věcech, ve kterých jsem ještě trochu tápala. S jinou maminkou jsme se cestou od Vás shodly, že nám moc vyhovuje Váš rozumný přístup, který spojuje všechny názory a pohledy. Je skvělé, že jste otevřená všem cestám a pracujete se všemi poznatky.

Kamila

Dobry den Jitko, chtela jsem vam jeste jednou podekovat za vcerejsi kurz. Moc se mi libil a podobne jako to bylo u predporodniho kurzu, jeste dnes ve mne vase rady/myslenky rezonuji. Obzvlaste si cenim vasich myslenek pro oblast “vychovy”. Dnes v obdobi jasnych receptu, jak na spravnou vychovu, zaroven plnych extremu, se clovek muze lehce ztratit. Snaha o hledani nejake treti cesty aneb “sve cesty”, je myslim si to, co by melo zaznivat casteji a dekuji, ze jste to vcera do kurzu hodne zakomponovala. Budu kurz urcite doporucovat dale.

Hana

Dobrý den Jitko, setkání pro manžela a pro mě rozhodně bylo příjemné a přínosné, sice už čekám druhé miminko, ale zjistila jsem, že jsem některé věci už zapomněla a navíc jsem se ujistila ve správném nošení dětí (co jsme řešili slehnou hlavičku, tak jsem z toho měla obavy, abych držela další miminko správně a jak to vlastně s těmi polohami je. Paní Kiedroňová sice má pěkné ukázky, ale je jich na mě docela hodně a myslím, že jsem se v tom množství informací ztrácela). Neznala jsem taky některé věci o kojení, i když jsem kojila dva roky. Přišlo mi, že všechny informace byly podané srozumitelně a v přiměřeném množství a hlavně uklidňujícím způsobem, který se před porodem dvojnásob hodí. Trochu mě mrzí, že jsem k Vám na kurz nepřišla už před prvním miminkem. Sice mi v porodnici ukázali, jak přebalovat, umývat a tak, ale stejně jsem se na spoustu věcí doptávala mamky (která horko těžko vzpomínala 🙂 ) a dohledávala na internetu, protože v tom poporodním období mi hlava fungovala sotva z poloviny 🙂 Děkuji taky za spousty odkazů, když si nebudu moci vzpomenout, mám je v mailu na jednom místě 🙂 Mějte se a ať se Vám daří 🙂

Kateřina

Kojeni dvojcat 14 mesicu .... Nevim, jake by to bylo, kdybych kojila poprve, ale vzhledem k tomu, ze predchozi deti jsem kojila 14 a 18 mesicu, byla jsem rozhodnuta nenechat se odradit. Zajimave to bylo uz v porodnici - jednak jsem vzhledem ke kolizni poloze rodila nakonec cisarem, a presto, ze jsem se dala rychle do kupy, deti jsem videla az asi 3 hodiny po probrani, kdy jsem se musela posadit a zkusila je prilozit (predtim s nimi byl manzel). Byla jsem jeste ale dost mimo...na bezne oddeleni jsem se ale dovalila uz asi za 7-8 hodin od porodu, misto \\\"povinnych\\\" 24, cimz se vse urychlilo. Fascinoval me pristup nekterych sester na oddeleni (teda,nejvetsi \\\"drson\\\" byla jen jedna), ktere nam s manzelem zakazaly brat deti z pojizdne postylky, kdyz plakaly, a kdyz jsme si je vyndali a konejsili, pani se slovy \\\"Vy mi ty deti zase berete!\\\" praskla dvermi. Jsme celkem otrli, tak jsme se smali..... O kojeni dvojcat panuje spousta nesmyslnych pover i v porodnici - nastesti jsem se presunula hned druhe rano na nadstandartni oddeleni, kde byl nahle zcela jiny pristup. Nechali me kojit kdykoli, jakkoli a chodili se koukat, jak je mozne, ze tak rychle zacaly pribyvat... Sice byla snaha o 3hodinove pauzy, ale jinak fajn. Doma teprv nastal zmatek. Radil mi uplne kazdy, vcetne snad i postaka kocky odvedle. \\\"Dvojcata nemuze tak drobna zena ukojit!\\\" \\\"Znici te to, nekoj!\\\" \\\"Nemas dost mlika, maj hlad\\\" apod. vyroky byly ne na dennim poradku, ale u kazdeho kojeni. Nedala jsem na to, kojila dal, byl to ale opravdu velky stres. Az na natlak okoli (mimina mela koliky a prakticky stale plakala, ne ale z hladu, jak me obvinovali, pribyvala krasne, ale z bolesti bricha) jsem zacala nakratko prikrmovat...a vysledek se dostavil - bolesti briska se zhorsily, takze jsem spala asi hodinu denne.. Bylo to vtipne obdobi, kdy jsem uz nevedela, co delat, malem jsem se zhroutila, citila se jako nejhorsi mama, co skodi detem a podobne nesmysly...Kdyz to vygradovalo tak, ze jsem pri kojeni plakala, nastvala jsem se a tvrde si postavila hlavu a trvala na svem natolik durazne, ze ten doslova teror povolil a postupne odeznel. Nicmene prvni 4 mesice kojeni byla hruza -ne kvuli kojeni dvojcat, ale kvuli hloupe povere, ze mala drobna zena bez obrich prs a po cisari nezvladne kojit dve deti naraz. Nesmysl, obe deti pribyvaly nadstandartne, dokonce byly nejbuclatejsi ze vsech mych deti. To byl konecne dukaz a okoli ustalo s natlakem. Kojila jsem pak dalsich 10 mesicu a kdybych nebyla po tolika tehotenstvich a kojenich kratce po sobe a nespani v noci plus peci o ctyri divochy pres den uz prilis vycerpana, mohla jsem klidne kojit jeste pul roku... Je to individualni, nekomu to tolik nebere, ale moji dva mali otesanci meli prijem velky, coz jsem zjistila pri odstaveni. Opravdu jsem mela dvakrat vice mlika i po vic jak roce, telo se prizpusobi. Moje jedina rada by tedy asi znela - nenechat si do toho vubec nikym mluvit, to ho/ji radsi prohodte dvermi, nenechte se odradit a verte si! Nejhorsi pro kojeni je stres, ze to nepujde. Vy jste mama, vy mate prsa, co je muzou nakrmit a vy to zvladnete. A mozna si taky rict - kdyby to nahodou neslo, snazila jsem se. Nebicovat se, nedavat si vinu predem, nechat to plynout. A trvat na svem, verit svemu instinktu.

Klára