Shodou NÁHOD jsem se stala účastnicí historicky prvního kurzu pro duly u nás.

Ale možná ještě ted, v roce 2015, kdy toto píšu, neví každý kdo je to dula. Tak vám to objasním.

Dula podporuje a provází ženu v těhotenství, při porodu a v poporodním období. Může být ve všech těchto etapách nebo jen v některé. Pokud doprovází ženu u porodu, tak podle volby ženy, což je nejčastěji v porodnici. Ale může i v domácím prostředí, ideálně s účastí porodní asistentky. Dula totiž není zdravotník. Nabízí emoční a fyzickou podporu. Poskytne Vám důležité a praktické informace. U porodu není náhradou za partnera, může být podporou i jemu. Zná dobře prostředí českých porodnic.

Ale zpět k tomu jak se to vše událo.

Byl rok 2002. Bylo to moc hezké číslo.

První studijní víkend kurzu nám odstartovala skvělá zahraniční dula Henci Goer. Byly jsme všechny nadšené.

Jelikož nejsem moc typ "rychlokvašky", tak jsem si plánovala, že si budu v klídku studovat. A sbírat informace. A pak se časem uvidí, kdy se mi poštěstí být u nějakého porodu. Zatím jsem si to ještě nedovedla ani představit.

A tak přišla další NÁHODA, která mě hodila do akce.

Objednala se ke mně na masáž těhulka. Viděly jsme se poprvé. Protože to je velmi akční žena (a objeví se v mém dulím příběhu ještě několikrát) tak ji to "dulení" hodně zajímalo. Různě se mě vyptávala, jak to probíhá atd. Vůbec už nevím co jsem ji tak tenkrát k tomu mohla říkat, když tady o dulách nikdo neslyšel, nebyly žádné zkušenosti, k porodu jako doprovod chodili většinou jen partneři. A i ti byli tenkrát za "exoty".

Rozloučily jsme se.

Za 3 dny telefon.

A volá Lenka (to byla ta těhulka), že se s mužem dohodli, pokud si chci ten doprovod zkusit, že můžu jít s nimi k porodu.

Bomba. Podlomily se mi kolena. Na to jsem fakt nebyla připravená...!

Vždyť jsem měla za sebou teprve druhý víkend našeho dulího kurzu. A myslela si, jak budu nejdřív ten rok přeci sbírat informace a rozkoukávat se a připravovat se - a a a... A teď tohle.

Možná Vám to tak akční nepřijde. Jenže Lenka měla termín porodu za 10 dní!!!

No, nezbylo mi nic jiného, než na to statečně kývnout. Taková šance se přeci neodmítá.

Takže JOOO, jdu do toho.

Pak jsem z toho šoku stihla onemocnět, sklátila mě viroza. Takže jsem ještě trnula, zda se stihnu vykurýrovat.

Dopadlo to tak, že můj první výjezd do porodnice byl první akcí po týdenním usilovném stonání v posteli. Naštěstí mou slabou fyzičku na mně nikdo z personálu nepoznal. Však by to byla trapná premiéra, kdybych se jim tam jako dula = ta "zvláštní osoba", u porodu sklátila.

Ale bylo to ÚŽASNÉ.

Teda tenkrát. Dnes by můj doprovod po 13 letech praxe vypadal už jinak, ale tenkrát jsem byla ještě nezkušená. Byla jsem asi první oficiální dulou u porodu, nebyly zkušenosti. Neznala jsem prostředí, vše tam pro mě bylo nové. A já byla zase nová pro personál.

Ale moje nadšení z narození Barunky mě asi velmi poznamenalo protože při cestě domů jsem si všimla, že po mně lidé divně pokukují. Až jsem si začínala myslet, že jsem možná někde zašpiněná od krve? Ale objasnilo se mi to při setkání se sousedkou, kterou jsem potkala před domem. Věděla totiž, že se chystám k prvnímu doprovodu.

Jen se na mně podívala a s nadšením vyhrkla - "Tys byla u porodu!" Bylo jí to při pohledu na mně zcela jasné. Prý jsem přímo zářila :).

Tak to byl můj první dulí příběh, který takto nečekaně začal mou novou profesi.

Lenko, děkuji.

Ale nebyl to hned takový happy end. Po tomto prvním doprovodu jsem se v tom skoro na 2 roky zamotala. A váhala, zda mám na to, tuto práci zvládnout. Došla mi ta náročnost. Fyzická, psychická, emoční, ale i organizační. Měla jsem ještě malé děti, klukům bylo 5 a 8 let, vozila jsem je do školy a do školky, bydleli jsme v chatě a stavěli dům. Bydleli jsme několik let na stavbě. Skoro to vypadalo, že nedodělám ani závěrečné práce do dulího kurzu. Že si najdu nějakou jinou, klidnější práci. Ale některé mé blízké podpůrné osoby mě přesvědčovaly, ať pokračuji, že to je moje cesta.

Byla zapotřebí akce. A tak se stalo, že mi zase zavolala Lenka, že čeká druhé děťátko...

A opakovaný doprovod se obzvlášť neodmítá, je to veliká radost.

A tak jsem této své práci řekla ano, doprovázím přes 13 let a jsem za to velmi ráda. Pochybnosti přišly občas i poté, ale vždy se mi v tu chvíli objevilo nějaké miminko, které nešlo odmítnout.

Takže říkám, že mi naštěstí nebylo dovoleno tuto práci opustit protože dnes už vím, že mě to baví, že v tomto oboru něco vím a umím.

Také vím, že u nás není úplně dobře nastavená péče pro všechny těhulky, že některé nemají možnost výběru. Že některé maminky raději odjedou porodit svoje děťátko do zahraničí. Nebo aspoň volí "porodní turistiku" v českých krajích. Ale někdy to nelze. Ať z důvodů zdravotních, rodinných, osobních. Je tedy důležité, aby každá žena měla informace, které jsou ty nejlepší právě pro její konkrétní situaci. A i to je práce dul nebo porodních asistentek.

A pak vidím nebo mi klientky vypráví, jak krásně porodily svoje děti.

A já jim mohu pomoci a podpořit je, aby se jim opravdu RODILO LÉPE. 

Hezky, laskavě, s respektem k matce i dítěti a s úsměvem :).

 

P.S. Lenku jsem doprovodila ještě 2x ... 🙂  

 

Napsáno v únoru 2015

 

 

 

 

 

 

Dodatek rok 2021

V srpnu letošního roku jsem mohla zažít doprovod u porodu mých nejbližších, mé milé snachy a mého syna a být u narození vnoučka.
Za tuto možnost jsem velmi vděčná a děkuji velmi za všechny moje zkušenosti a kontakty, které jsem pro ně mohla využít a za velmi hezké narození našeho Edy